Hladí vonný dým
Jak stín
Se vznáší
Stále výš
K nebesům

Teď stoupá

Obrazy kreslí
Když plyn
Se vlní
Víc a víc
Než se v prázdnu

Rozpadá

Oooh ooh
Jen další
Mlžné ráno
tam v Branné

V rozpacích další umírá
Stoupá s ní
Až tam
Kam nedýchá

...

Já už se nebráním
Já už se nebráním

Stále víc může chtít prázdno zaplnit
Však číím chce víc tím víc
Toho ztrácí
Může žít chycená ve svět jež svírá
A ve víru nevěřit
Že dá práci

A už se tomu nebráním
Já už se tomu nebráním

Nemám kam utéct kam jít kam se schovat
Mé stopy vždycky mě
Prozradí
Když svědomí se vzbudí a začne hlodat
Smysl pro povinnost
Se hlásí

Ani se mu už nebráním
Ani se mu už nebráním

Můj hlas je hrubý nerozhodný - pojď se dívat
V mléčné dráze vzplály
Hvězdy
Obzor východní už je plný plný světla
Už nejsou my už jen já
A ty

Jenže se tomu nebráním
Já... Se vůbec nebráním

Mám v mysli zmatek jako úl - má ho taky
V dlani svírá kopretinu
A stud
Otevřen všemu uzavírá se před lidmi
A věří že dostihne ho
Osud

A už se dál nebráním
Proč jen se víc nebráním

S pocitem třtiny stébla v ostrém větru
Svíce co hoří z obou
Konců
Ať vybírám jak chci vždycky na špatné to vyjde
Před zraky nelítostných
Soudců

A už se víc nebráním
Já už se víc nebráním

Snad je to štěstí snad jen smůla
Snad zní ten hlas nudně
Až k smrti
Snad mám co chci snad nemám proč si stěžovat
Snad pro tu chvíli krutě
Trpí

***
**
*

A jak se slunce sklání níž
Beznadějně slepý nespatříš
Čí duše stín je dál a výš
Z čí duše zbyl jen hustý dým
Nakonec jsou všichni šťastní
Jen já zas bloudím v alejích
Zítra zas zkusím otevřít
Okno a žít tak jak žil jsem dřív
Srdce jak kámen odhodím
Táhne mě dolů svou tíží
Shoříš než Fénix vyletí

A už stále výš
K nebesům

Teď stoupá...